Když jsem pak na odchodu zakopl o ležícího Oskara, domluvil jsem se s ním i s o pár metrů dále ležícím a úpějícím Jakubem, že hned zítra se sejdeme na další schůzku.
Ta další schůzka se konala až po několika dnech. Já jsem se sice chtěl sejít dříve, ale bylo nutno, aby si mí spolupracovníci obvázali rány, vyřídili komenty na Facebooku a bylo také nutno domluvit se na novém místě schůzek, protože podnik, do kterého jsme chodili dříve, nepřipadal pro poslední menší nedorozumění s vedením vůbec v úvahu.
Byla předvedena spousta návrhů, nakonec byl zvolen nejlepší. Volba probíhala přesně v duchu demokracie – všichni mohli přednést svůj názor, a pak se rozhodlo podle mě. Zvítězila restaurace U Bakaláře, která všechny hlasující – mě – přesvědčila svou malebností, rychlostí a vstřícností obsluhy, kvalitou nápojů a čistotou záchodů.
První schůzka v novém prostředí se konala jednoho památného, dobře zapamatovatelného data, přesně ve 2 hodiny a 2 minuty odpoledne jednoho dne jednoho letního měsíce roku 2008. Proč tak magické datum? Rozhodli jsme se začít novou éru, založit spolek a začít pomalu měnit svět.
Byl založen tajný spolek, sepsány stanovy, čestným předsedou se zvolil Oskar, já se jmenoval pokladníkem a hned určil vstupní, výstupní a roční členský poplatek. A Jakub je náš sluha. Má však stejná práva, jako my ostatní. A má také nápady, zavrhl staré pití a navrhl nové: di soda sciroppo KoFo, které od té doby pijeme na každé schůzce.
Jak přišel náš spolek ke svému názvu se dozvíte v dalším díle.
V tomto příběhu je minimálně 15 % pravdivých informací.
Pokud se Vám příběh líbil, můžete mě podpořit a udělat radost svým přátelům tím, že jim o něm řeknete - třeba na Facebooku.